Mai -chan's Stories

^{Okolo půl jedné ráno Yuu otevřel oči. S odfrknutím vstal a prohrábl si vlasy. Otočil hlavu na zabarikádovanou vitrínu, postavil se a malým otvorem se podíval ven. Díval se na haldu nemrtvých, jak se pomalým tempem plouží ulicemi. Yuu oddechl a šel si sednout na svůj kousek kartonu. V tureckém sedu si dal lokty na kolena a dlaněmi si podepřel hlavu. Podíval se na Martina, který měl ruce za hlavou, klidně dýchal a zbraně měl prakticky na dosah ruky. Otočil hlavu na Mai, která ležela na břiše, měla ruku vedle hlavy a oddechovala. Naklonil hlavu, natáhl ruku s úmyslem, že jí dá vlasy pryč z obličeje. Když už měl prsty skoro u její tváře, Martin mu jí pevně chytil.}

^{„Ne-sa-hej na ní,“ zašeptal naštvaně.}

^{Yuu mu ruku vyškubl a svraštil obočí.}

^{„Zdá se, že abys mě hlídal, tak ani nespíš co?“ odsekl.}

^{„Bůhví, co máš za úmysly. Já nedovolím, aby se jí něco stalo.“}

^{Oba na sebe v tichu naštvaně zírali. Yuu se rukama podepřel a odfrknul. Martin měl naběhlou žílu na krku a stále ho pozorně sledoval.}

^{„Jdi spát. Slibuju, že nic neudělam,“ řekl Yuu nakonec.}

^{Po pár minutách Martin jen nejistě pokýval hlavou a lehl si na krabici. Yuu se necítil unavený. Stále mu v žilách proudil adrenalin. Podíval se na Martina, který už spal. Vydechl a koukal se na strop, když uslyšel zakňourání. Pomalu otočil hlavu na Mai, která se zvedala, až si pomalu sedla.}

^{„Martine?“ vydechla.}

^{„Ten spí,“ odsekl Yuu.}

^{Mai se na Yuua v klidu podívala a naklonila hlavu.}

^{„Co je?“ odsekl znova.}

^{„Proč … jsi tak hrubý?“}

^{On mlčel, jediné co udělal, bylo to, že uhnul pohledem.}

^{„Jo a … děkuju za záchranu před tím … monstrem,“ dostala ze sebe.}

^{Yuu se na ní podíval. Chvíli nad tím přemýšlel, ale pak vydechl a vtiskl jí polibek na tvář.}

^{„Neděkuj, to je samozřejmost. Nemůžu nechat přeživší zemřít,“ usmál se a lehl si na karton zády k ní.}

^{Mai na něj s rudým obličejem koukala a potom si lehla do své oblíbené polohy. Dlouho nemohla usnout, vyrušovaly jí zvuky zvenčí a měla strach. Zvedla oči k Yuuovo zádům. Co kdyby … se k němu přisunula? Přemýšlela … ale došla k názoru, že by to nebyl ten nejlepší nápad. Tohle není o randění, ale o přežití. Zavřela oči a pomalu … velmi pomalu usnula.}

^{Na druhý den se Martin probudil jako první. Na nic nečekal, žádné dlouhé probouzení. Popadl zbraně a hodil je na pult.}

^{„Vstávejte!“ s každým jednou zatřásl a šel do skladu.}

^{Mai se lekla a sedla si. Promnula si oči a podívala se směrem, kudy Martin odešel. Yuu se zabručením vstal taky. Mai párkrát a pomalu zakývala hlavou do stran, když jí Yuu chytil v podpaží a zvednul jí. Ona na něj otočila hlavu a usmála se, ale on už byl dávno otočený a kusem látky si čistil kudlu. Nepatrně vydechla a vzala si katanu z pultu.}

^{„Jsme u Vietnamců, tady toho musí mít dost, co by Nám pomohlo. Dokonce i boty,“ uchechtl se Yuu.}

^{„Chtělo by to bágl a vzít nějaký jídlo,“ řekla Mai.}

^{Martin vyšel ze skladu a pálkou v ruce.}

^{„C- kdes to vzal?“ podívala se na něj.}

^{„No, je tam krabice, a tam je plno takových,“ řekl a hodil jí po Yuuovi. Ten jí jakž takž chytil.}

^{„Hej! Příště mi to můžeš normálně podat.“}

^{Martin ani neodvětil a šel dozadu do krámu, kde měli věci na kempování. Vzal dva velké batohy, tři karimatky, dva poslední spacáky a sedm svítilen. Došel k nim a opět po Yuuovi nějaké věci hodil. Ten zavrtěl hlavou a vzal nějaké jídlo v plechovkách jako, fazole, salsu, čočku a spoustu polívek v pytlíku. Vody, nějaké limonády a energetické nápoje nesmí chybět. Mai došla k regálu s gumičkama, skřipcema, sponkama a dalšíma serepetičkama. Vzala si dvě černé gumičky a udělala si dva culíky vzadu na hlavě. Pár gumiček si ještě strčila do kapsy.}

^{„Vypadáš, jako by ti zase bylo dvanáct,“ píchnul jí Martin prstem do boku. Mai se trošku cukla, ale usmála se. Vzala ještě nějaký věci a došla zpět k pultu.}

^{„Nebudou potřeba ještě nějaký léky?“ zeptal se Yuu.}

^{„Kam chceš jako jít? Lékárna je už dva roky zavřená, a nejbližší je tři kiláky odsud,“ kouknul na něj Martin.}

^{„Jo, ale nemocnice je odsud jen kilák,“ ušklíbl se.}

^{Všichni tři se na sebe vzájemně podívali a dospěli k názoru, že léky na škodu nebudou.}

^{„Vidíte, jsem užitečný,“ strčil do Martina ramenem.}

^{Ten se jen zlostně nadechl, vzal batoh s věcma a došel ke vchodu. Venku už nebylo tolik randálu, možná se přesunuli jinam. Pomalu a co nejvíc potichu začali páčit prkna. Mai hlídala skrz vitrínu ulici. Kluci pomalu vypáčili všechna prkna a pomalu je položili na zem.}

^{„Mai, jdeme,“ lusknul na ní Martin.}

^{Všichni tři vyšli ven a zůstávali ve střehu. Vypadalo to na čistý vzduch, tak si dali zbraně k tělu a rychlejším krokem vyšli do ulic. Všude kolem nich se povalovaly vnitřnosti, mrtvá těla a krev byla rozstříkaná i po okolních domech. Telefonní budky s utrženými sluchátky jiskřily a vydávaly syčivý zvuk. Mai zvedla hlavu k drátům, na kterých seděli havrani, kteří měli zobáky od krve a jednomu z nich z něj visel kousek střeva. Pomalu se chytla předloktí, které si myslela, že patří Martinovi. Stiskla a přitiskla se Yuuovi na ruku. Když nahmátla větší svaly, než má Martin s velice tichým heknutím se odtáhla. Yuu měl však kamennou tvář a koukal vpřed. Mai ho obešla a chytila se Martina. Zpoza ulice uslyšeli zachrčení.}

^{„Květákožrouti,“ usmál se Yuu.}