Kouzelné jezero /4/
Mai si dala ruce k puse a dýchla na ně.
„Aby bylo jasno, já se ti o tu kočku starat nebudu,“ odsekl Dallas s obličejem stále rudým.
„Je to moje kočka,“ odvětila Mai.
„Já přece už nejsem kočka! Ale abyste mi věřili, měla bych mít asi i příjmení, nya...“
Sklopila uši a sepnula ruce s pohledem upřeným na zem.
„Mitsuki!“ zvolala za chvíli, „Airi Mitsuki!“
„Mitsuki? Poslouchala jsi když jsem si četla?“ koukla dozadu Mai.
Airi jen kývla a usmála se. Najednou všichni zmlkli a bylo slyšet jen křupání sněhu pod jejich nohama. Už to vypadalo, že to nevydrží a zbytek cesty nedojdou, avšak se během pár vteřin před nimi objevilo město.
„Wydon? Tohle je to město poblíž?“ naklonila Fey hlavu.
„Vlastně máme poblíž tři. Wydon, Etfalls a Bryheath. Záleží jakým jdeš směrem, odvětil Yuu.
Všichni na něj hodili stejný a udivený pohled.
„Váš hrad, tudíž Adweliwia je střed měst, z každý strany má jedno a za sebou zeď.“
„Víš toho o mým domě víc než já … nech toho.“ odsekla Mai.
Najednou se všichni zasekli nad představou s přespáním. Jejich peníze leží v sutinách hradu a sebou mají každý jen pár stříbrňáků. Yuu se pro sebe uchechtl. Všichni to raději ignorovali a vešli do města, kde se to hemžilo bandou pomatených měšťanů. Yuu pomalu, s křupáním sněhu, položil Mai na zem a protáhl se.
„Neříkalo se mi zloděj pro nic za nic,“ řekl a začal se prodírat mezi lidma.
Oni se pomalu prodírali za ním, už docela zesláblá Erin skoro spadla, když do ní nějaký muž narazil. Jedna žena před nimi se otočila a vykřikla, až všichni cukli dozadu.
„Elf!!!“ začala pokřikovat a běhat po náměstí.
Mai naklonila hlavu na stranu a pozorovala pomatenou ženu, jak strká do lidí a ukazuje na jejich skupinu. Lidi se najednou rozestoupili. Vypadalo to, jako by se jí báli. Když procházeli, matky schovávaly své děti za sebe. Uviděli Yuua na terase hospody jak na ně kývá, aby šli k němu. Došli k němu, on se na ně usmál a vytáhl sedm malých váčků.
„Bůhví co v tom je, ale cinká to,“ uchechtl se a zachrastil s váčky.
Všichni na něj zírali s otevřenou pusou.
„Nevěřili byste jak moc jsem zkušený,“ opět se uchechtl a vešel do hospody. Ostatní vešli za ním, ale on už stál u velké tabule. Mai k němu došla i s Dallasem a, Fey, Erin a Airi si sedly na lavičku vedle dveří, hned pod jelení hlavou.
„Co tady zkoumáš?“ zeptala se Mai, jejíž nohy konečně nabíraly normální barvu.
„Poslyš, kdybychom chytili tohohle týpka,“ ukáže na papír v pravém rohu tabule, „vyděláme slušnej balík.“
„Yuu, slušnej balík by to byl, ale proč? Protože je nebezpečnej, zapomeň,že do toho s tebou někdo půjde,“ odsekla.
„Já bych do toho i šel,“ ozval se Dallas.
„Brácho sakra, stůj někdy při mně!“ otočila se na něj Mai se svraštěným obočím.
„Nemáš ani ponětí, kolik lidí jsem nájemně zabil,“ zamumlal a dál prohlížel tabuli.
„Já to slyšela,“ otočila se a šla si taky sednout na lavičku.
Yuu se taky otočil a došel i s Dallasem k lavičce.
„Notak holky, když se teď vyspíme a vyrazíme v noci, můžeme se vrátit do rána.
Erin se na něj znepokojivě podívala.
„Víš, je tu jedna zásadní věc, a sice, že já a Fey to máme spočítaný. Yuu se na ní pobaveně podíval a vytáhl svůj malý nožík.
„C-co hodláš dělat s tou věcí,“ znejistěla Erin.
Yuu se ani neohlédl a řízl jí na předloktí. Erin sykla a chytila se za ruku. Dallas ho odstrčil.
„Co si jako myslíš, že děláš?!“
Yuu si jen zastrčil nožík zpátky do kapsy a samolibě se usmál. V hospodě se rozlehlo ticho. Všichni zírali na svítící ránu na Erinině předloktí, která byla ve chvilce pryč.
„Jak … to ...“ nezmohla se na slovo, protože zírala na svojí ruku, na které nebyla už ani známka toho, že by byla poraněná.
„Jdu zabrat pokoje,“ odfrknul Yuu a otočil se k odchodu.
Venku začalo hustě sněžit a foukat. Lidi z venku se začali stahovat zpátky do domů. Fey podrbala Airi na hlavě, ta spokojeně cukla ušima i ocasem.
„Možná by to chtělo nějaký oblečení pro Airi … má na sobě jen kousek hadru,“ řekla po chvíli.
„Nya... tak tokový to je, když je Vám zima ...“ řekla rozklepaně Airi.
„Neboj Airi, seženeme něco, co tě zahřeje,“ objala jí Mai.
„Na to, že jsem člověk si asi budu zvykat dlouho …. nya.“