Kouzelné jezero /2/
Omluvám se,“ omluvil se a zvedl ruku, „dlouho jsem nejedl,“ pousmál se.
„Noo … mohla bych … teda … mohla bych ti něco donést … pokud bys chtěl.“
Yuuovi se rozzářily oči.
„Moc prosím ...“
„Dobře … dej mi chvilinku,“ kývla a odběhla zpátky.
Yuu koukal za ní, dokud nezmizela z dohledu.
P-Proč to pro mě vůbec … jsem rád. Posadil se na zem a čelem se opřel o mříže.
V Dallasovo pokoji se začalo dělat docela dusno. Sedl si, promnul oči a nahlas vydechl. Tak mě bolí hlava … Promnul si spánky a pomalu si stoupnul. Došel k oknu a pomalu ho otevřel. Zvedl oči a zadíval se na jasnou, hvězdnou oblohu. Usmál se a opřel se lokty o dřevěný parapet, během chvilky si všiml pohybu na velké zahradě. Trochu se naklonil a přivřel oči, aby se v šeru trochu zorientoval.
„Halo??“ ozval se po chvilce.
Ta drobná postava se pomalu otočila a podívala se do otevřeného okna. Zvedla ruku a zamávala.
„Erin …?“
„Ano?...“
„Prosím tě, co děláš venku takhle pozdě? Navíc je zima.“
„Chtěla jsem si vyčistit hlavu.“
Dallas vydechl a usmál se, „pojď dovnitř a jdi si lehnout.“
„Je tu malý problém. Fey je nemocná a já jí slíbila, že jí nechám v klidu.“
„Ach, vy máte vlastně společný pokoj,“ podrbal se za krkem, „no … mohla bys být u mě.“
Erin vydechla a naklonila hlavu, „to nemůžu, budu na obtíž.“
„Takové řeči nemám rád. Prostě pojď, očekávám tě,“ zavřel okno a zatáhl závěs.
Hned po tom se párkrát nadechl, zvedl ruku a poskočil.
Mezitím Mai už opět scházela kamenné schody do cel s bagetou v ruce. Yuu pomalu zvedl hlavu a sledoval jak schází poslední schody.
„Víc jsem nesehnala, snad tě to aspoň trochu zasytí.“
Yuu se pomalu zvedl a usmál se.
„Moc děkuju.“
Mai mu ji pomalu podala a opřela se o protější stěnu, která byla lehce orosená. On se na ní naposledy podíval a pomalu se pustil do jídla. Asi po pěti minutách už jen spokojeně vydechl.
„Stačilo ti to?“ pousmála se na něj
„Ano … ještě jednou děkuju,“ usmál se, protáhl jednu ruku mřížema a nastavil jí.
Mai se trochu přiblížila a zvedla obočí.
„Podívej se.“
Mai se trochu víc přiblížila a chtěla se zeptat na co, ale on ji chytil zezadu za krk a přitáhl jí těsně ke mřížím. Pochodeň vedle cely pomalu vyhasla a ve věznici se rozhostilo šero.
„Co děláš? ...“ zeptala se rozklepaným hlasem.
On jí dal volnou ruku na pas, přitáhl ji blíž a přitiskl svoje rty na ty její. Mai se prudce nadechla a silně se chytla mříže. Yuu se pomalu odtáhl a oddechl.
„C- proč jsi to udělal?“
„Chtěl jsem. Jsi roztomilá a hodná. Jinak bych ti to oplatit ani nemohl.“
„Moje první pusa.“
„Haaa?! P-promiň … nevěděl jsem … já ..“
Mai jen vydechla a zavrtěla hlavou.
„Klid … nic to neznamená … ne pro mě,“ otočila se a šla po schodech zpátky.
Do háje, tak to jsem podělal. Sesunul se na zem podél mříží a složil hlavu do dlaní.
Dallas seděl na své posteli a koutkem oka sledoval dveře, které po chvilce vrzly a pomalu se otevřely. On jen otočil hlavu a pousmál se.
„Opravdu nebudu vadit?“ zeptala se potichu Erin a dveře zavřela.
V místnosti se na chvíli rozhostilo ticho, že byste špendlík na zem slyšeli spadnout. I skrz zavřené okno bylo slyšet cvrkání a vítr. Erin přešlápla z jedné nohy na druhou a skoro neslyšně vydechla.
„Vůbec ne. Pojď sem, v posteli je místa dost.“
„D-dobře, děkuji,“ nervózně se pousmála, došla k posteli a pomalu si sedla.
„Notak, nestyď se,“ šťouchnul do ní Dallas prstem.
Ona jen kývla a opřela se.
„Máš husí kůži,“ prohlédl si jí.
Ona si jen dlaní přejela po předloktí. Dallas sfouknul svícen a najednou bylo hrobové ticho ve tmě. Erin si položila ruce na břicho a dívala se do tmy před sebou. Po chvilce cítila, jak ji objal a položil se s ní na měkkou postel. Políbil ji do vlasů a přitiskl ji k sobě.
„Dobrou noc ...“ popřál jí a zavřel oči.
„Dobrou … noc.“
Půl hodinky Erin jen koukala před sebe, ani se nehnula a pomalu a klidně dýchala. Měla za to, že Dallas spí, ale on jí přejel po ruce.
„Jemná kůže … krásně voní. Milá, krásná, chytrá, něžná a tak roztomilá. Miluji tě Erin. Budu tě chránit a starat se o tebe. Udělám tě svojí a nikdo s tebou nebude zacházet jako s kouskem látky,“ zašeptal.
„Dallasi ...“
Dallas sebou škubnul a nadechl se.
„T-t-ty nespíš??“
„Usínám hodně … hodně pomalu.“
„Omlouvám se! Já … myslel jsem, že spíš … jinak bych to neřekl.“
„Co?...“
„Ne! To není tak, že bych to nemyslel vážně ale … upřímně … teď vypadám jako paprika...“
„Já taky ...“ popotáhla.
„C- proč pláčeš? Bylo to špatně? ...“
Erin se otočila na bok a přitiskla se mu na hruď. Vnímala, jak mu krev proudí žilami a i jeho dech. Cítila se u něj v bezpečí a klidná, ačkoliv se jí valily slzy jako hrachy. Měla zvýšený srdeční puls a trhavý dech, který byl doprovázený občasným vzlykáním.
„Oooh koťátko, nebrééč,“ zabořil jí hlavu do vlasů a pevně jí objal.
Ona mu stiskla triko a pomalu se při poslouchání jeho srdce uklidnila.
„Nepoustěj mě,“ vydechla.
„Nepustím … to se neboj,“ políbil jí na čelo.
V místnosti bylo najednou příjemné teplo. Ani dusno, ani vedro, jen příjemné teplo doprovázené cvrkáním z venku. Měsíc během chvíle ozářil půlku pokoje a obloha se více rozjasnila. Uklidňující houkání sovy z lesa tuhle atmosféru skvěle doplňovalo. Erin v jeho objetí usnula až překvapivě rychle a s posledním výdechem mu zabořila hlavu na hruď. Dallas se jí něžně hrabal ve vlasech a přemýšlel. Naposledy jí pevně stiskl a chvíli na to upadl do hlubokého spánku.
Mai otevřela oči a byla stále tma. Mohly být tři, možná čtyři ráno. Sedla si a s hlasitým výdechem si promnula oči. Postavila se a krátce se podívala na okno. Přivřela oči, s úsměvem se nadechla a převlékla se. Nakoukla do chodby, ještě stále ozářenou měsícem. Pomalu s vrznutím zavřela dveře svého pokoje a vyklusala chodbou pryč. Rozhlédla se v odbočce a povzdechla. Otevřela velké dřevěné dveře a šla dolů po kamenných schodech. Pochodeň už svítila a ozařovala polovinu věznice. Když Mai šla okolo první cely, zpomalila chůzi. Dívala se na Yuua na posteli, který k ní byl otočený zády. Uslyšel šouravé kroky které se v celách snadno rozlehnou a pomalu se otočil.
-
-
-
„Uh … Mai? Jakto, že nespíš?“ posadil se a promnul si oči.
„Proč bych měla, jdu ven,“ usmála se a připravila se k dalším krokům vedoucím vpřed.
Ani neudělala jeden krok a ucítila tlak na zápěstí. Otočila se se zadrženým dechem.
„Prosím … vem mě s sebou,“ koukal na ní skrz vlasy.
Mai si ho změřila pohledem a svraštila obočí s jiskrami v očích.
„Kde bereš jistotu, že bych to udělala? Sakra jsi zločinec a jsi za mřížema z určitého důvodu! ...“
Rozhostilo se šíleně dlouhé hrobové ticho, které bylo přehlušeno Yuuovým odkašláním.
„Víš jak vypadám, mluvím, kolik mi je a kolik měřím … kdybych utekl, popis mě by nebyl těžký a stráže by měli lehčí práci s tím mě chytit.“
Mai si povzdechla a protočila oči.
„To neznamená, že se o něco nepokusíš ...“
„Přísahám! Já … jen musím konečně na vzduch.“
Ona jen nervózně kývla a z protější stěny vzala klíč. Několikrát se přerývavě nadechla a odemkla. Otočila hlavu do strany a očekávala jeho útěk. Už si v hlavě přemítala, jaký z toho bude problém, a jak všichni budou házet vinu na ní. Taky protože to bude její vina. Pomalu zavřela oči a skřípla zubama nad představou, že na popravním špalku bude i ona, jakožto považována za zrádce. On jen pomalu otevřel rozvrzané mříže a stál těstě u ní. Ona stále skřípala zubama a očekávala jeho sprint ven těma velkýma plechovýma dveřma na konci cel, které vedly ven. On se jen nadechl a pevně jí objal. Mai vytřeštila oči a její puls byl na maximu, protože se za prvé lekla a za druhé, absolutně nechápala, co to dělá. On jen zašeptal, že děkuje. Ona ho od sebe pomalu odstrčila.
„Ty se o … o nic nepokusíš?“
„Ne,“ řekl tiše.
Ona se pousmála a namířila si to ke dveřím vedoucím ven. Těsně před nima se rozběhla, rozrazila je vyběhla na vzduch, který byl ještě poměrně vlhký. Pomalu se otočila na Yuua, který vylezl ze dveří a podíval se na oblohu se spokojeným výdechem.
„Aaaa … kam máš vůbec namířeno?“ zeptal se když spustil oči z oblohy na Mai.
-
-
„Do lesa. Je tam úžasný vzduch a … ty cesty,“ usmála se a vyšla ze zahrady až za bránu.
Pomalu v hrobovém tichu došli na okraj lesa a Mai se zhluboka nadechla. Během chvilky byli obklopeni stromy a úžasným lesním vzduchem. Cestička se zúžovala a oni šli vedle sebe, ale pořád bez jediného slova. Mai sklouzla noha a s výkřikem se ho chytla za předloktí. On se nadechl a oba už padali z prudkého kopce. Mai z posledním kotrmelcem dopadla na záda. Ucítila tlak na obou zápěstích, pomalu otočila hlavu rovně a otevřela oči. Yuu se skláněl nad ní a držel jí.
„Nestalo se ti nic?“
Mai na něj jen tiše koukala a z nebe začaly padat kapky deště. Maiin obličej orosily kapky padající z Yuuovo vlasů. Zvedla ruku a přejela mu po mokré tváři. On jí ruku na tváři přidržel a vydechl. Po chvilce jí pomalu zvedl na nohy a usmál se. Proboha co je se mnou? Říkala si v duchu a zvedla k němu oči. On sklopil pohled na jejich spojené ruce a trochu se začervenal. Ona jen zavřela oči a vnímala studené kapky které jí naplňovaly energií. Yuu jí chytil zezadu za krk a přitáhl její rty k těm svým. Mai mu jen dala ruce na hruď a uvolnila se. On jí dal druhou ruku na pas a rty na ní přitiskl. Její mysl byla najednou odtržena od ní samotné. Studené kapky a jeho teplo se smíchaly a vytvořily obal, který způsobil, že si Mai připadala, jako by byli na zemi sami, a nic jiného neexistovalo. Po chvilce se od sebe pomalu odtáhli, avšak jejich dlaně sklouzly do dlaní toho druhého.
„Neměla bych … tohle...“
Yuu jí políbil čelo a zašeptal.
„Já to chápu … ale neboj, dlouho tu už nebudu.“
Mai mu ruku pevně stiskla a přerývavě se nadechla. Vyloženě nemá ráda taková témata. Její slzy splynuly s kapkama deště, tekoucí jí po tváři.
Dallasova víčka se pomalu zvedla. Slunce už pražilo přes okna. Jeho pohled se zastavil na Erin, která pořád spala. S úsměvem jí dal vlasy pryč z obličeje a pohladil její tvář. Ona pomalu otevřela oči a zívla.
„Dobré ráno,“ usmál se a posadil se.
Ona se se šustnutím deky posadila vedle něj a prohrábla si vlasy.
„Dobré ráno,“ podívala se na něj s úsměvem.
Dallas jí políbil na tvář a protáhl se. Erin se pomalu se zoufalým výdechem zvedla z postele.
„Co se děje?“ zeptal se jí s obavami v očích.
Erin si dvěma prsty poklepala na zápěstí, aby naznačila, že je pozdě.
„Mám práci ...promiň,“ otevřela dveře a zmizela v chodbě.
On se na ní díval ,doku mu nezmizela z dohledu. Plácl sebou zpátky na postel a zničeně vydechl. Fey je nemocná a ona -Erin- musí dělat práci za obě. Podíval se z okna a přemítal o konci podzimu, a jaké bude spát tu v zimě. Listopad byl teprve v půlce, ale Slunce už takovou sílu nemělo. Jistě, stále pražilo do očí, ale už nepouštělo tolik tepla co ještě na začátku Listopadu. Je tu ještě jeden problém, který bude muset vyřešit. Nevěstu. Ano, musí jí mít do Ledna. Jenže co má dělat, když už svoje srdce někomu odevzdal? Neudělá prakticky nic, když se musí držet zásad, které panují v každém království. On se zamiloval do někoho, kdo není vychovaný rodičema s postavením a žádným titulem. Vztekle odfrknul a skousl si ret. Hlavou mu probleskla myšlenka, že by mohl utéct, ale hned to z hlavy vypustil, protože by tu nemohl nechat sestru. Sestra, měl by se na ní jít podívat. Pomalu se zvedl a ještě se protáhl. Vyšel do chodby, kde postupně roztahoval závěsy, Zastavil se nad obrazem svých rodičů a chvíli na něj koukal s jakýmsi opovržením, ale i s láskou a úctou. Hned vedle visel obraz jeho a Mai, u kterého se musel zasmát. A proč? Protože tam oba vypadají šíleně urozeně, až nesnesitelně schopní něco vést a hlavně, tak o pět let starší, ano jsou nesnesitelní v určitých chvílích. Oba jsou přecitlivělí a nechají se snadno vyburcovat ke konfliktu. Ale jeden zásadní rozdíl mají -Dallas umí respektovat pravidla. Co se Mai týká, je něco jako druh rebela. Když je pravidlo, poruší ho a dělá, jakoby se nic nestalo. Tohle už dělá od svých třinácti let. Tři roky se vyhýbá pravidlům. I sám Dallas s ní jednou zkusil mluvit. Měla dojem, že ho poslali rodiče, aby jí donutil. Bylo to poprvé, co mu něco udělala. Ano, dala mu facku. Ale vyloženě facku, napřáhla se a udeřila, že dokonce syknul. Prali se pořád, ale prostě sourozenecky, ale tohle prostě myslela vážně. Od té doby se bojí s ní dát do jakéhokoliv konfliktu, protože nechce, aby byla takhle vyburcovaná a neudržela svoje nervy na uzdě. Stál před tím obrazem a dal si ruku na tvář, přesně na tu, kam ho kdysi praštila. Otočil se a vešel do jejího pokoje, kde Mai už stála u okna.
„Sestři?...“
Mai se otočila, a pousmála se, jednou rukou se stále podepírající o parapet.
„Dobré ráno bráško,“ pozdravila a během chvilky už ho svírala okolo pasu.
„Kdes byla?“
Ona se jen zasekla a odmlčela se.
„Máš zkroucené vlasy, a to se ti dělá jen, když je vlhko. Bylas venku?“ ptal se a rukama jí přejel po zvlněných vlasech, které měla stažené v culících.
„Byla jsem se jen projít.“
Dallas se podíval z okna a viděl třpytící se trávu v odlesku Slunce.
„Tos byla jako v dešti?“
„Přestaň mě pořád vyslýchat,“ odsekla.
„Mám o tebe starost, chci mít jenom přehled.“
„Snad vidíš, že jsem v pořádku ne??“ odtáhla se a nechápavě se na něj podívala.
„Já to nemyslel ...“
„Je mi fuk jestli jsi myslel, nebo nemyslel. Už mi není sakra deset, aby ses o mě staral jako o malýho parchanta, co nic neumí, chápeš??“
„Mai ...“
„Jdi pryč.“
Dallasovi problikla vzpomínka, a s potemnělým výrazem sklopil pohled k zemi.
„A ty mně nebudeš rozkazovat.“
Mai o krok couvla a její výraz znejistěl.
„To není rozkaz, ale prosba! Jdi pryč!!“
On zvedl hlavu, chytil jí za ramena a strčil na postel. Mai hekla při dopadu, podepřela se lokty a pokrčila jednu nohu.
„Co si myslíš, že sakra děláš??“
Dallas ani neodvětil a kleknul si nad ní. Jí znejistěl dech a polkla. On se jí nahnul k uchu a dýchnul na něj. Mai se husí kůže rozprostřela po celém těle.
„Nedělej kraviny. Snažím se ti pomoct, tak to někdy oceň. Málokdo má sourozence, a taky s nima málokdo vychází,“ odtáhl se s výdechem.
Během vteřiny byste na zem špendlík spadnout slyšeli. Mai napřáhla pěst a oči jí potemněly. Tohle přesně Dallas čekal. Čekal, že dostane jednu do čelisti, ale on se snažil. Zavřel oči a zatnul zuby, očekávajíc ránu. Během vteřiny ho už Mai pevně objímala okolo krku. On otevřel oči, chvíli nechápal, ale pak se usmál a sevřel jí.
Po snídani Mai vzala jeden chleba a šla na chodbu. Dallas jí zastavil tím, že jí chytil za ruku.
„Kam s tím jdeš?“
Mai jen zvedla obočí.
„Jdu do pokoje, mám něco rozečtené, nepřeju si být rušena,“ zavřela dveře do jídelny a vysprintovala chodbou pryč. Dallas jen zavrtěl hlavou a podíval se z okna na oblohu, která se opět zatahovala.
Mai doklusala do cel, kde po tom co přišli Yuua znova zamkla. On poslušně seděl na posteli a díval se před sebe a Maiin pohyb ho vytrhl ze soustředění.
„Mai ...“ vydechl a došel ke mříži, které se chytil.
„Pěkně mě manipuluješ Yuu,“ řekla a podala mu chleba, „jak dlouho ti trvalo se to naučit?“
„M-manipuluju? Kdes na to přišla?“ zvedl obočí a vzal si chleba, „děkuju.“
„Tak … zločinci si umí zahrávat s myslí druhých lidí ne? Došlo by to tak daleko, že bych tě pustila, viď?“
„Hhhh, nic takového jsem v plánu neměl, ani pořádně nevím, kde jsem svojí aroganci snížil natolik, abych tě vůbec kdy políbil.“
„Lituješ toho?“ podívala se do strany.
„Neříkám, že toho lituju, ale jen nechápu, kde se to ve mně vzalo.“
„Taky nechápu, kde se to ve mně vzalo.“
„Však … ty jsi prakticky nic neudělala, Mai, já jsem tě-“
„Já se zamilovala no!“ skočila mu do řeči a během chvilky zrudla.
„C- Jako do mě!? Eeeh ...“
Ona jen přešlápla a kývla.
„Nemyslela jsem si, že bych kdy mohla. Vzal jsi mi první pusu, neznala jsem ten pocit. Cítila jsem teplo a … a všechno. Já vím, že jsem z nás dvou jediná, co to cítí a věřím, že mě to přejde, jen ...“ na víc se nezmohla, protože se jí v krku udělal knedlík.
„Kdybych tě mohl alespoň obejmout, ale jsem za mřížema … a navíc sis vybrala hodně špatně, když umřu.“
Mai se nadechla a nacpala se mezi mříže. Během chvilky stála těsně před ním uprostřed cely. Koukali si do očí, a ona si všimla, že ty jeho byly skleněné. Zavřela oči, aby se jí taky nezaslzely.
„Mai, prosím … nedělej blbosti … vyber si někoho, u koho bude jisté, že s tebou zůstane.“
Ona mlčela, neznatelně dýchala a snažila si věci srovnat v hlavě.
„Šlo ti o to, abys umřel?“
„Mai, nikdo nechce dobrovolně umřít. Leda nějací pitomci, co trpí depresemi a nic nemají.“
Mai se prudce nadechla, popadla ho za límec trika a stáhla dolů.
„Kdybys nic nedělal a choval se jako normální člověk, nekradl a pracoval, taks tady vůbec nemusel být. Ale ty ses choval jako nevychovaný hovado!“ na chvíli se odmlčela a s omluvným pohledem zvedla hlavu.
„Máš pravdu, jsem hovado. Ale jak jsem řekl bylo to proto, abych mohl splatit dluhy.“
„Jinak bys to neudělal?“
„Kradu skoro celej svůj život. Byla otázka času kdy skončím na špalku.“
Ve vteřince bylo v celách slyšet jen zlostné oddechy.
„Klid Mai. Říkal jsem, že sis vybrala špatně. A pokud ti poradilo srdce, tak se spletlo ono.“
„Srdce je sval, který ti rozvádí krev do těla, nemůže za mě rozhodovat.“
Yuu ji natlačil na mříže a chytil se jich vedle jejích ramen.
„Poslouchej mě teď dobře. To, že jsem se do tebe zamiloval i přes to, že jsi sarkastická, pro mě nebylo zrovna dvakrát příjemné, a nav-“ zasekl se uprostřed věty a zrudnul.
„Haaaaaah?!“ Mai spadla čelist až ke kolenům a její oči připomněly talíře.
„Jááá … uh, nechtěl jsem to říct tak náhle, j-jenom jsem se e-eee no, prořekl.“
„Jo dobře, nedávám ti to za zlé,“ vydechla a s rudým obličejem sepnula ruce.
„Upřímně řečeno Mai, jsi jedinej člověk, co mě přivedl do takovýho stavu.“
„J-j-j-jedinej??“
„Jak jsem řekl.“
Mai se už nezmohla ani na jediné slovo a trochu znervózněla. On jí ťuknul čelem do jejího čela a vydechl.
Pochodeň vedle cely začala opět zhasínat. Koukali na sebe a když pochodeň zhasla, už tam jen stáli ve tmě bez jakéhokoliv slova.
Dallas zatím pomalu opustil kuchyň a ve svém pokoji roztáhl závěs. Když ho roztáhl, s úsměvem vydechl a začal pozorovat první vločky padající ze šedé oblohy. Připadal si zase jako malý. S Mai chodili ven a stavěli si sněhové bunkry a ovšem po sobě ze svých úkrytů házeli sněhové koule. Jeho oči najednou připomněly sklo, při vzpomínce na malou a dětinskou Mai, která se vždy rozzářila, když viděla sníh, skákala u okna a tiskla se na sklo. Dal si ruku na hrudník a hlasitě vydechl s pocitem, že už se to asi nikdy nestane. Mai vyrostla, už se to opravdu nestane. A kde bere jistotu? Neudělala to už dobré čtyři roky. Jen zatřepal hlavou a vyšel na chodbu, na které se s ní střetl.
„Kdes byla?“ zeptal se jí když na sebe chvíli koukali.
„No … v pokoji, říkala jsem ti to.“
Dallas si stoupnul těsně k ní, chytil jí pramínek vlasu a přičichnul. Mai znervózněla, ale dělala jakože nic.
„Takže, zeptám se naposledy,“ zvážněl a natiskl jí na zeď, „kdes byla? A pravdu.“
Ona s těžkostí polkla a pomalu otevřela pusu, mezitím se jí rozklepaly ruce.
Možná na ní tlačím … měl bych jí věřit. Pomalu jí pustil a pohladil po hlavě.
„Promiň, je to dobrý.“
Ona se na něj usmála a chytila se pod rameny.
„Je ti zima?“
Ona oddechla a kývla a mrazivým pocitem v zádech.
„Uhm, viděla jsi to venku?“
„Co bych měla vidět?“
Dallas jí chytil za zápěstí a odtáhl k sobě do pokoje. Ona se jen s jedním klopýtnutím držela za ním. Přitáhl jí k oknu, za kterým už byla menší chumelenice docela velkých vloček. Koukala z okna, ale na obličeji nebyla jediná známka nadšení.
„Sněží … co já s tím?“
On vydechl a objal jí zezadu a jemně jí stiskl.
Jeden jediný důvod, proč už Mai nejásá kvůli sněhu je prostý. Nechce, aby jí Dallas jako tu malou holku pořád viděl. Kdyby se stále chovala jako malá, on jí tak uvidí a bude s ní tak i zacházet, nebo možná ne. Každopádně to nechce riskovat.
„Bráško?“ ozvala se po chvilce.
„Hm, jo?“
„Nechceš … si potom … jít ven zablbnout?“ rozhodla se nakonec.
Dallas chvíli nechápal a jen koukal do prázdna. Opravdu to řekla? Víc jí sevřel a odsouhlasil to.
„Ale až zítra, přes noc toho hodně napadne zdá se,“ usmála se a chytla se jeho rukou, které měl okolo jejího pasu.
Mai se nadechla, pevně ho chytila za zápěstí a odtáhla na chodbu.
„Ah, Mai, co děláš?“ zeptal se a nervózně se pousmál.
„Dneska má Erin volno, tak běž za ní ne?“ dala si jednu ruku v bok a druhou ukázala do chodby směrem k pokojům.
„To myslíš vážně?“
„Uhm, vypadám snad, že si z tebe dělám srandu? Mazej!“ švihla rukou a ukázala prstem.
On jen s úsměvem kývl a odběhl chodbou. Mai pokrčila rameny a odběhla k sobě do pokoje. Přišla k zrcadlu a koukala na šmouhy na něm. Vypadaly, jako by po zrcadle někdo přejel dlaní. Pořádně si zrcadlo prohlédla, ona na něj nikdy nesahá, pokud ho tedy nemyje. A nikdo jiný k ní do pokoje nechodí. Pomalu položila prsty na zrcadlo a během chvíle jejím pokojem projela horká a silná vlna, která jí srazila na zem. Celý hrad se otřásl a omítka se trochu rozdrolila. Otevřela oči, a bylo jí nehorázně zle. Pomalu se postavila na nohy a zavrávorala, ale stihla se podepřít o stolek před zrcadlem. Přerývavě oddechovala a pomalu zvedla hlavu k zrcadlu. Čmouhy zmizely, a ani nebylo poznat, že tam kdy byly. Trochu oddechla a podívala se na sebe. Její dech nebyl v tu chvíli vůbec slyšet, a její zorničky se zmenšili při pohledu na své protáhlé a zašpičatělé uši. Vykřikla, a s couvnutím ze stolku shodila krémy a hřeben, které udělaly na koberci tlumený zvuk. Hlasitě a trhaně dýchala, zatímco pomalu klesla na kolena. Její dveře za chvilku vrzly a objevilo se v nich něco černého a mohutného. Mai se cukla směrem dozadu a zastavila se o svojí postel. Její oči zahalily slzy, když před ní stál obrovský černý vlk. Dala před sebe předloktí, a přísahala bych, že v tu chvíli snad začala věřit v Boha.
„Prosím … nech mě,“ špitla přes knedlík v krku.
Vlk se přiblížil těsně s ní a odfrknul.
„Mai? Není ti nic?“
Ona se na něj jen pomalu otočila. Od kdy zvířata mluví? Zadívala se mu do očí a pomalu rozklepanou ruku dala zpátky na zem.
„Bráško?“
Jeho oči se trochu přivřely a ona mu dala ruku mezi uši, které se trochu cukly. Oba nechápavě koukali a během chvíle Maiina ruka ležela na Dallasovo vlasech.
Povedené c:
(Onii -san, 30. 7. 2015 17:00)