Mai -chan's Stories

Byl první podzimní den a v malém královském hradu se zrovna budil princ  .. . on tedy nemá rád, když se mu tak říká, ale je to princ. Převalil se v posteli a sklouznul dolů. S odfrknutím vstal. Měl na sobě jen trenýrky, páč je v hradu děsné teplo, takže se tam jinak pořádně spát nedá. Stoupnul si a protáhl se. V té chvíli mu tam vběhla sestra.
„Brááách- proč jsi nahej?“ začala se Mai smát.
Dallas se cuknul a couvnul.
„Proboha Mai, neumíš klepat?“
„Aaaah, tak promiň. Hele, když jsem vyšla z pokoje, našla jsem něco, co ve mně probouzí obavy.“
Dallas si natáhl kalhoty a hodil po ní očko.
„Co ti dělá obavy?“ zeptal se.
Mai mu podala kousek papíru.
„Na, čti. Tohle mi leželo před pokojem.“
Dallas si vzal vzkaz a při čtení svraštil obočí. Pomalu zvedl oči a tázavě škubnul hlavou.
                    

                                     Chcete-li naživu zůstat,
                           zanechte částku drahou,
                          strach ve Vás bude vzrůstat,
                             tak nešetřete odvahou.
                           
Mai pokrčila rameny a zkřivila pusu.
„Navštívil nás očividně básník se sklony k vraždění,“ pousmála se.
„Počkej, ten inkoust se dá ještě rozmazat,“ řekl a přejel prstem po vzkazu, „musí být ještě na hradě.“
Hodil na sebe zbytek oblečení a vyběhl z pokoje a z chodby ještě zavolal.
„Vem služebné a prohledejte levý křídlo, nezapomeň si vzít si zbraň!“
Mai vběhla k sobě do pokoje, otevřela zásuvku svého stolu a vzala si dýku schovanou pod červeným hadříkem. Když se rozběhla zpátky, po chodbě šla Fey -jedna ze služebných- a nesla koš s prádlem. Mai jí chytla za ruku a táhla na druhou stranu.
„Éééh! Princezno, co se děje?“ vykřikla Fey, které koš spadl na zem.
„Kdybys viděla někoho, koho neznáš, zakřič.“
Vběhly do levého křídla a začaly prohledávat místnosti.
Dallas mezitím běžel směrem ven. Procházel okolo hradu a uslyšel ženský výkřik. Zasekl se a rozběhl se směrem ke dvoru. Druhou služebnou -Erin- držel pod krkem přibližně dva metry vysoký chlap s bílo-fialovými vlasy.
„Hej! Pust ji!“ vykřikl Dallas a rozběhl se k nim.
Ten chlap vytáhl kudlu a ohnal se po Dallasovi. Ten se skrčil a zasadil mu ránu pěstí do břicha. Ten pustil kudlu a kleknul na kolena. V ten moment tam přiběhli stráže a nasadili mu želízka.
„Odveďte ho do cel … ať shnije, bastard,“ sykl Dallas a pomalu zvedl Erin na nohy.
Ta si dala jednu ruku na obličej, druhou na hruď a nahlas oddechla.
„Erin, jste v pořádku? Neudělal Vám nic?“ optal se a dal jí ruce na ramena.
„J-jsem v pořádku ...ď-děkuji Vám.“

Mai a Fey to zahlédly z okna.
„Omlouvám se Fey, budete potom po mně moct chtít cokoliv, za to, jak jsem Vás vyrušila.“ Mai odběhla a Fey tam zůstala beze slova stát.
Mai běžela chodbou. Vezmu to přes cely, bude to, kratší. Otevřela velké dřevěné dveře a klusala po kamenných schodech dolů. V tu chvilku šli naproti stráže s tím chlapem, Mai se před nimi zastavila a couvla o krok zpět. Ten chlap se na ní podíval a jeho výraz trochu zmírněl. Mai se zamračila a opřela se jednou rukou o stěnu. Stráže s ním hodili o zem v cele a zamkli ho.
„Nebojte princezno, tenhle už nikoho ohrožovat nebude.“
Stráže ho naposledy probodli pohledem a odešli po schodech pryč. Mai se pomalu podívala na celu a viděla, jak tomu chlapovi teče krev z hlavy. Protože nesnese na pohled na jakéhokoliv trpícího, nebo zraněného člověka, přitiskla se na jeho mříže.
„H-hej! Jsi v pohodě?“
„Jsem … hhh... naprosto v pohodě, nepotřebuju, aby se o mě někdo zajímal....“ odvětil.
Mai zakoulela očima a pustila mříže.
„Marná snaha se tady o něco pokoušet. Naše ostraha je na maximu. Tak si to tady užij,“ pousmála se a odběhla ven.
Přeběhla zahradu až na dvůr.
„Brácho!“ přiběhla k Dallasovi.
Dallas se usmál a otočil se na ní.
„Dobrý sestři, jsme v pořádku.“
„Ten chlap je vysokej jak naše věže!“
Erin si koukla na ruku a nadechla se. Mai na ní koukla.
„Je Vám něco?“
„M-možná mě říznul … ale nevidím ránu,“ prohlíží si ruku.
Dallas se na ní podíval a změřil jí.
„No, asi tě neříznul ...ale čí je to krev?“
Mai přivřela oči a skousla si ret.
„Bráško? Ta je tvoje...“
Dallas se podíval na své předloktí, na kterém byla řezná rána. Syknul a zavrtěl hlavou.
„P-postarám se o to, pojďte se mnou Pane,“ řekla Erin
Zatím, co pomalu odešli, Mai tam stála s pohledem upřeným do země. Ucítila zvláštní vůni, zvedla hlavu a koukala na černou oblohu. Pomalu se z oblohy spustila sprcha ledových kapek. Mai zavřela oči a nechala po sobě kapky téct.

Mezitím Dallas už seděl na posteli ve svém pokoji a Erin mu čistila ránu.
„Moc Vám děkuji, že jste zasáhl,“ poděkovala znova a ránu obvazovala.
„Ale prosím, neděkujte.“
„Tak,“ zavázala mu ruku, „a je to.“     
Dallas se podíval do země.
„Děkuji...“
„Děje se něco Pane?“
Dallas ani neodvětil, otočil se vtiskl jí polibek na rty. Erin vykulila oči a zrudla tak, že vypadal jako přezrálé rajče.
„P-pane!“ vykoktala, „já budu muset, ehm … nebojte, nikom-mu nic neřeknu.“
Rychle se postavila a uklonila se, během chvilky zmizela v chodbě. Dallas se plesknul do čela a povzdechl si. Asi jsem to pořádně zamotal. Řekl si pro sebe a položil se na záda.

Venku začalo hřmít, čehož se Mai lekla. Měla bych se vrátit. Řekla si a šla přes dvůr zpátky. Všimla si dveří nedaleko od ní. Kam sakra vedou? Mhm, zkusíme. Pomalu došla ke dveřím a otevřela je. Před ní se rozlehla věznice. Mai pokrčila rameny, zavřela dveře a  šla přes cely pryč. Během chvilky silně zahřmělo, pískla a chytila se mříže.
„Aleee, snad se nebojíš,“ ozvalo se za ní
Mai se prudce otočila a udělala krok dozadu. Zvedla hlavu a koukla do tváře tomu chlapovi, který se držel mříže.
„Co … co je ti po tom?“ odsekla.
„Zdvořilostní otázka.“
„Ty a zdvořilý?“
Oba nějakou chvilku mlčeli. Mai se chytila mříže a vydechla.
„Za jakým účelem jsi tu vůbec vyváděl?“
„Mě si lidi najímají. Dělám na zakázku nezákonné věci, dá se tím slušně vydělat. Až bych splatil dluh, nechal bych toho.“
„To je rozkošný, ale já se ptám, cos dělal tady.“
„Peníze děvenko, peníze.“
Mai zavrtěla hlavou a zavřela oči.
„Asi ti nevadí skákat podle toho, jak lidi pískaj.“
Ten muž se začne smát.
„Na to, že jsi princezna moc ušlechtile nemluvíš.“
„Jen před rodiči. Kašlu na pravidla slušného chování, pokud to není akut.“
„Mmmm, na to, jak jsi roztomilá jsi trochu rebelka nemyslíš?“
„Super,“ vydechla a zavřela oči.
Ten muž jí položil ruku na tvář, a ona se v tu chvíli cukla.
„Nesahej na mě! Lidi jako ty se mi hnusí!“
On pomalu stáhl ruku zpět k sobě a podíval se na zem.
„Nemyslel jsem to zle.“
„To mě nezajímá. Jak se vůbec jmenuješ?“
„Jsem Yuu Kagene. Je mi devatenáct.“
Mai se zastavil dech a pořádně si ho prohlédla.
„D-d-d-devatenáct?!“
Yuu zvedl jedno obočí.
„Jo, devatenáct. Nějakej problém?“
Ona jen zavrtěla hlavou a s pokývnutím dala hlavu na stranu.
„Chápu,“ zasmál se se Yuu, „je to nezvyk oproti třináctiletý holce co?“
„Co?! Je mi šestnáct!“
„Vidíš? Oba bysme to neřekli.“
„Já už musim jít,“ odsekla Mai a vyběhla po kamenných schodech nahoru, kde zrovna po chodbě šel Dallas.
Ten se usmál a nastavil ruce. Mai k němu došla a pomalu ho objala.
„Co se děje bráško?“ zeptala se s úsměvem na tváři.
„Nic zvláštního.“
Mai se odtáhla a změřila ho pohledem. Dallas jí pohledem uhnul a nervózně přešlápnul.
Ona přivřela oči a nadechla se.
„Mám šílenou chuť něco vyvést. Nějakou solidní kravinu.“
Dallas si oddechnul.
„Je pravda, že jsme dlouho nic nevyvedli.“
„Co je podle tebe to 'dlouho'?“ Zvedla obočí.
„Sedm let?“ podrbal se na hlavě.
V tu chvíli okolo nich prochází Erin a Mai se zaleskne v očích. Chytne Erin za předloktí a přitáhne k sobě.
„Dáme si válku!“ zasmála se.
Dallas se provokativně ušklíbl.
„Takže ty a Erin versus já a Fey?“
„C-co? O co jde??“ zeptala se Erin s nejistotou v hlase.
„Tohle bude válka fórů. Vsadíme se o masáž!“ zazubí se Mai.
„Mhhhm, tak to si zahřej ruce sestři, jsem dosti ztuhlý,“ zasměje se Dallas a odběhne, cestou popadne Fey, která jde chodbou.

U Mai v pokoji rozložily papíry a sedly si na zem.
„Takže Erin, zapoj mozek.“
„A-Ale Princezno... já takové věci neumím.“
„Tak, ze všeho nejdřív si dáme nějaký super přezdívky, a 'Princezno' a ani 'Paní' nebo 'Madam' či 'Slečno,' neberu!“
„Přezdívky? ...“
„Já budu třeba OP!“
„OP? Smím vědět co to je?“
„Odolný Plameňák, ty budeš MK...Modrá Kachna.“
„J-jistě,“ nervózně se uchechtla Erin, „proč zrovna tyhle?“
„Protože to nikdo nebude čekat.“
Začaly vymýšlet.

U Dallase v pokoji to vypadlo trochu jinak.
„Fey, umíš péct?“
„Uh? Ano, umím. Něco Vás napadlo?“
Dallas si promne ruce a ušklíbne se.
„Ano, ano napadlo drahá Fey. Tak honem, teď musíme do kuchyně.“
Dallas vykoukl do chodby a klusem běžel do kuchyně, Fey byla těsně za nim. Vběhli do kuchyně a Dallas jí nadiktoval plán.
„Hm, dobře,“ kývla Fey.

Erin a Mai seběhly do cel pro lano.
„Co tady děláte?“ zvedl se z postele Yuu.
Erin šla pro lano a Mai se zastavila u jeho cely.
„Co tě to zajímá?“
„Hele … je mi to trapný ale..“ podrbal se za krkem.
„Ale co?“
„Nepřišla bys někdy za mnou? Ta samota mě … ničí.“
„Ts. To je tvůj problém.“
„Mám to,“ přiběhla Erin s lanem.
Mai kývla a obě vyběhly po schodech nahoru.
„Takže Kachno, vezmi vědro, vyber tu nejstarší krávu a přijď s tím. Ale ať je to neplněné hezky po okraj.“
„Jistě,“ kývla Erin a odběhla.
Mai šla pomalu chodbou až k Dallasovo pokoji. Bylo pootevřeno, tak Mai nakoukla dovnitř. Když zjistila, že je prázdno, šla dovnitř, vzala si židličku a začala s prací.

Dallas mezitím pomáhá Fey s pečením.
„Toho koláče mi je líto, ale za tu masáž to stojí,“ uchechtl se Dallas.
„Co myslíte, že mají v plánu ony? A jak dlouho tahle 'válka' vůbec potrvá?“
Dallas se podíval na dveře kuchyně a zamyslel se.
„Řekněme do té doby, až toho jedna strana bude mít dost a vzdá to.“
„To je zákeřné. Ale pokud tedy takhle, není masáž málo?“
„My dva to vyhrajeme, Mai neumí moc vymýšlet fóry. A taková masáž od Mai fakt stojí za to,“ vydechl Dallas a na tváři  se mu objevil blažený výraz.
„Spíš jste měl vymyslet trest. Třeba aby si na ruku nechala dát pavouka.“
„Ale to je výborný nápad Fey! I když … né, to bych jí neudělal. Zatím máme tenhle boží plán.“
„Hm! Pravda.“

Erin přiběhla do Dallasovo pokoje s plným vědrem. Mai se uchechtla, vzala ho a připevnila ho nad futra dveří.
„Děkuji Kachno.“
„Opravdu si tak musíme říkat?“
„Ano! Ber to trochu vážně.“  
Mai pomalu přivřela dveře a přeběhla k sobě do pokoje. Erin doběhla za ní a zavřela dveře.
„Tak drahá Kachno, až uslyšíme řev, budeme vědět, že to fungovalo.“

Dallas otevřel okno.
„Tak, necháme to tady chvilku. Já zajdu do pokoje pro provázek.“
Vyšel do chodby až ke dveřím svého pokoje. Vydechl a strčil do dveří. Chvilku na to mu na hlavě přistálo vědro s mlékem. Zatnul pěsti a několikrát se nadechl.
„MAI!!!“
Sundal si vědro z hlavy a třísknul s ním o zem.

„A MÁŠ TO!!“ zařvala Mai z pokoje a plácla si s Erin.
„Musíme se připravit na pomstu Prin- Odolný Plameňáku.“
„Velmi dobře.“
„ Nemyslíte, že jejich pomsta bude příliš krutá?“
„Pff,“ zasmála se Mai, „můj bratříček není moc krutý.“
Erin se  podívala na dveře a zpět na Mai a povzdechla.
„Klid Kachno, je super zase začít řádit jako dítě.“
„Jen se bojím, aby to nezašlo daleko.“
Mai jí poplácala po rameni a ušklíbla se.

„Máš to Fey?“ ptal se zatím Dallas, připravujíc svou pomstu.
„Ano, už jsem to dotáhla. A jak chcete zajistit, že to schytá zrovna princezna?“
„Znám ji. Mám plán, jen mě sleduj.“
Dallas zatnul pěst a kousnul se do ruky. Fey se zděšeným výrazem couvla o krok a zadržela dech. On si krev rozmazal po obličeji, sedl si na zem a ukázal na Fey, aby šla do jeho pokoje. Nadechl se a hlasitě zařval.
„Co to sakra??“ vstala Mai a vyběhla na chodbu.
Erin vyběhla za ní a její výraz znejistěl.
„Proboha cos dělal??“ rozběhla se Mai chodbou k Dallasovi.
Ten se jen samolibě pousmál. Mai naklonila hlavu a zakopla o provázek.
„Tady to máš sestři.“
„C-...“ Mai se ani nenadechla a v obličeji jí přistál třešňový dort.
Vykřikla a spadla na zadek.
Dallas vybuchl smíchy a stoupnul si. Mai si setřela dort z očí a upřela svůj pohled do země.
„M-Mai?“ sklonil se nad ní Dallas.
Ona si jen dala ruce na obličej a popotáhla.
„Ooooh Mai, já to nemyslel ...“ klekl si k ní a objal ji.
Mai mu dala pomalu ruce na záda a uchechtla se.
„Tak tohle je ženská síla bráško,“ chytla mu spodní prádlo a silně zatáhla.
Dallas se prohnul a zaskučel. Erin pomalu došla za nima.
„N-no, je to jen návrh … ale nestačilo by to?“
„Haaah? Právě to všechno začalo... a naví-“
„Ne, princezno. Jak jsem říkala … zašlo by to dosti daleko.“
Dallas s Mai se na sebe podívali a zkřivili pusu.
„Fááájn,“ podala Dallasovi ruku.
Ten se jí chytil a zatřásl.
„Do sprchy jdu první já!“ vykřikla, stoupla si a běžela do koupelny.
Dallas se uchechtl, postavil se a upravil si trencle, hned potom se jeho pohled zastavil na Erin. Ta se nadechla, lehce zrudla a podívala se do strany.
„Uhm, Erin? ...“
„Huh? A-ano?“
„Chtěl jsem se omluvit. Jednal jsem neuváženě a nechal se unést... Jen, jste moc hezká,“ podrbal se za krkem.
Erin zavřela oči a stiskla rty.
„A taky milá, chytrá ...“ postupně se k ní přibližoval, „vtipná a tak roztomilá.“
„Nechte … nechte toho ...“
Dallas jí položil ruku na tvář a vydechl.
„Miluji Vás Erin.“
„J-já … Vás také ...“
Mai to ještě sledovala od dveří do koupelny a svraštila obočí.
„A já si myslela, že je to gay,“ odfrkla a vlezla do koupelny.
Erin pomalu zvedla svoje oči a podívala se do Dallasovo tváře. Ten pomalu vydechl, sehnul se a políbil jí. Ona se jen nadechla a chytila se jeho ramen. Projela jí vlna tepla, která se mísila s pocitem nejistoty v danou chvíli. Dala mu ruce na hruď, odtáhla ho od sebe a její pohled se upřel na zem, při čemž byl její obličej, coby jen srovnatelný s paprikou.
„P-p-p-p-promiňte mi. Tohle … tohle se prostě nesmí. I když bych moc ráda, pravidla jsou pravidla, Pane,“ řekla a v krku se jí udělal knedlík o velikosti golfového míčku.
Najednou se v celé chodbě rozhostilo ticho, že byste zaslechli proudění vlastní krve v těle. Dallas sklopil svůj pohled k zemi a pomalu otevřel oči. Všiml si zvláštního odlesku vody, padajíc na zem pod nimi. Byly to slzy, ale jeho.
„Hah? Pane! P-proč pláčete?“ všimla si a pomalu se mu podívala do obličeje.
„To … omlouvám se já,“ dostal ze sebe a utřel si oči, „nesnáším pravidla … která mi v podstatě zakazují milovat někoho s nižším postavením.“
„Proč zrovna já? Máte na výběr ze spousty dívek, ze všech možných zemí a národů. Já Vám pouze sloužím a mám poskytovat ochranu … nic víc.“
Dallas si kleknul na kolena a objal jí okolo břicha.
„I kdyby jen to, nevzdám se toho, že jsem se zamiloval do tebe. Člověk si nevybere, do koho se zamiluje. Prostě mě k tobě cosi táhne. A já už sám řekl, a učinim tak. Miluji tě … miluji tě.“
„P-pane ...“
„Žádný Pán … pro tebe jsem Dallas.“
Erin si položila dlaně na obličej a zatnula zuby. On si pomalu stoupnul a přitiskl si jí na hruď.
„Takže … můžu teď tykat?“
„Ovšem.“
„A mohu teď být upřímná?“
„Jistěže.“
„Smrdíš jako mlíko,“ uchechtla se pro sebe.
„Pardoon, rád bych nesmrděl, ale hádat se se sestrou o tom, kdo půjde první do koupelny, je jako hra o trůn.“
Oba se zasmáli a podívali se sobě do očí. Dallas se podrbal za krkem a přešlápnul z nohy na nohu.
„Nó, já mám ještě nějakou  práci takže,“ přitáhla si ho a dala mu pusu na tvář, „z-zatím.“
Ten se pousmál a dal si na tvář ruku. Znamená to, že mě přijala nebo...? Zamyslel se a s úsměvem zavrtěl hlavou.

Blížilo se deset večer a Mai přemítala na svojí posteli. Stáhla si culík do strany, vydechla a opřela se lokty o kolena. Po chvíli si stoupla a zatla pěst. Možná jsem byla příliš hnusná. Vydechla a otevřela dveře svého pokoje. Vykoukla do chodby a pořádně se rozhlédla. Vyšla do chodby, zavřela dveře svého pokoje a protáhla se. Oddechla, naposledy se rozhlédla a v poklusu se vydala chodbou. Bylo úplné ticho, jen její kroky se chodbou rozléhaly a u otevřených oken bylo slyšet cvrkání. Otevřela dřevěné dveře a scházela kamenné schody pomalým tempem, přičemž se opírala o zeď. Došla do cel a přivřela oči, aby zaostřila. Uviděla obrys těsně u sebe, lekla se a zavrávorala.
„Klid, je mezi náma mříž,“ ozval se Yuuovo hlas.
„Oh. Eheh, jistě.“
„Takže … proč jsi sem přišla?“
„Jen … jen jsem se chtěla omluvit, asi jsem byla příliš hnusná.“
Yuu jen mávl rukou.
„V pohodě, jiný chování si ani nezasloužim.“
„To neříkej.“
Yuu se na ní nechápavě podíval a snížil se na její úroveň.
„Poslouchej. Já jsem hajzl, i od tebe bych si zasloužil, po každé když mě uvidíš jednu, možná i dvě rány do obličeje. To, cos mi řekla, nebo to, jaks na mě mluvila, to byl jen slabý odvar.“
Mai vydechla a chytla se mříže.
„Ty zas poslouchej mě. Jsme jenom lidi. Já to beru tak, že se budu ke všem chovat stejně.“
„I když jsem hajzl?“
„I když jsi hajzl.“
„Páni. Tohle je opravdu zvláštní zacházení na moje poměry,“ uchechtl se.
„Co všechno jsi vůbec udělal, než jsi skončil tady?“
„Kradl, zabíjel a špehoval … typická práce pro nájemného týpka.“
„Uvědomuješ si, že je to na popravu?“
„Tak nějak jsem s tím počítal,“ prohrábl si vlasy, „ten pohled si prosím užij za mě.“
Mai jen zavrtěla hlavou. Najednou uslyšela hlasitý škrundavý zvuk, zasmála se a dala si ruku na pusu.